1. etapa - vznik tapisérií
Člověk začal textilní vlákno zpracovávat už téměř na počátku své existence. Nejprve způsobem vyplývajícím z technologického postupu, později způsobem stále rafinovanějším, až dosáhl vrcholného výrazu ve středověku v podobě tapisérie, jejímž úkolem (pomineme-li funkci utilitární, která tehdy nebyla jistě zanedbatelná) bylo líčení nebo ilustrování nějakých událostí, a to jak náboženských, tak světských. Jedná se o textilie neraportované, to znamená takové, u nichž se vzor neopakuje v pravidelných intervalech. Název gobelín (též gobelin) je z francouzského gobelin podle názvu nejznámější francouzské manufaktury rodiny Gobelinů, zobecněl teprve v průběhu 17. století.
2. etapa - 1910–1958 - Marie Hoppe Teinitzerová
Jindřichohradecká dílna Marie Teinitzerové byla ve svých počátcích vybavena jen třemi stavy, dvěma dovezenými ze Švédska a z Norska (ležatým podnožkovým a stojatým pro tkaní gobelínů) a jedním stavem obyčejným, na jakém tkali domácí tkalci na Strmilovsku látky pro export do Vídně a Turecka. Postupně přešla, na rozdíl od manufaktury ve Valašském Meziříčí, na tkaní gobelínů na horizontálních stavech tzv. aubussonského typu (podle druhé nejvýznamnější francouzské manufaktury v Aubussonu, která je používá).
3. etapa - umělecká řemesla Praha - restaurování
Od počátku 60. let je součástí pracovní náplně jindřichohradecké dílny restaurování historických gobelínů.
Není to práce jednoduchá, protože velké množství gobelínů bylo v minulosti značně poškozeno, a to nejen přirozeným stárnutím materiálu, ale také nešetrným zacházením. Jsou známy případy, kdy gobelíny byly rozstříhány a použity jako tapety, případně do nich byly vyříznuty otvory pro okna či dveře apod. Obnovit takto poničená díla je práce velmi náročná a zdlouhavá.
