2. etapa - 1910–1958 - Marie Hoppe Teinitzerová
Tvorba Marie Teinitzerové se začala rozvíjet v poloze víceméně tradičního dílenského přepisu malířského kartonu, ale v některých případech se jí podařilo dospět k ryze textilním výrazovým prostředkům. Nové pojetí vnesl do práce dílny po roce 1958 Josef Müller, absolvent Kybalova speciálního ateliéru textilní tvorby na VŠUP v Praze, který se stal výtvarníkem závodu. Bylo to dáno kvalitativně vyšším přístupem k tapisérii, která na rozdíl od tradičního chápání přestala být jen prostředníkem, ale sama se stala nositelem výrazu. Podstatný vliv měla samozřejmě také vysoká profesionální úroveň zdejších tkadlen, která neustrnula na jednom způsobu práce, jak tomu bývá v některých zahraničních dílnách tohoto druhu, což sice zaručuje precizní provedení, ale na druhé straně mnohdy přispívá k chladnému, mrtvému vyznění celého díla. Díky citu a pochopení pro často téměř nepostižitelné nuance výrazu, oživující do posledního místečka plochu tapisérie, schopnosti přizpůsobit se v maximální míře rozdílným přístupům jednotlivých umělců a tkaní z líce i z rubu jsou jindřichohradecké tapisérie na špičkové úrovni. Tuto skutečnost potvrzuje také zájem o spolupráci s dílnou ze strany zahraničních partnerů.
