1. etapa - vznik tapisérií
Podle tradičního technologického postupu vznikla nejprve malířská předloha a na jejím základě se vytvořil karton ve stejném měřítku, jaké mělo mít hotové dílo. Tento karton tkadlec centimetr po centimetru vytkal barevným útkem na jím zcela kryté nebarevné osnově technikou útkového rypsu. Při tomto způsobu jsou materiál a technika pouze reprodukujícími prostředky a tkadlec si nemohl dovolit jakýkoliv osobní zásah v průběhu tkaní, aby jím neporušil umělcův záměr. Obraz býval vytkáván naležato, což dovolovalo vytkávání plynulých vertikál. Po dokončení se otočil o 90 stupňů. Potom celá váha tapisérie spočívá na útkových nitích, které vytvářejí vzor, nikoliv na osnově, která je ve skutečnosti hlavním tektonickým prvkem. To někdy mělo za následek jednak určitou deformaci, vzniklou prověšením, jednak to přispívalo k rychlejšímu opotřebení.
Teprve v průběhu 20. století se tapisérie začala osvobozovat od své narativní funkce a tradičních postupů.
Rozšiřuje se škála výrazových prostředků, inspirovaná využíváním různých materiálů a nepravidelné hustoty dostavy. Povrch tapisérie ztrácí tradiční hladkou fakturu, jak ji známe z historie, a přestává být závazný také pravoúhlý formát. Materiál a technika přestávají být prostředky neprodukujícími a stávají se samy o sobě prvky sdělovacími.
